Brslen fortuneův

Brslen fortuneův (Euonymus fortunei)

Brslen fortuneův je stálezelený keř nebo plazivá či popínavá dřevina. Je nejběžnější, nejrozšířenější a nejvíce polymorfní druh rodu brslen tvořeného asi 150 druhy. Nyní se tato neopadavá dřevina používá jako okrasná rostlina ve velké části mírného pásma; je ze všech stálezelených brslenů vůči mrazu nejvíce odolná. Původní areál této rostliny je rozlehlý, zabírá velký díl Číny, Jižní Koreu a velkou část jihovýchodní Asie, konkrétně Thajsko, Myanmar, Laos a Indonésii. Dřevina byla v Evropě představena roku 1860 skotským botanikem Robertem Fortunem a v roce 1895 byla uvedena v Novém světě ve Spojených státech. V současnosti je rostlinou rozšířenou a planě rostoucí v části Evropy (Bulharsko, Francie, Itálie, Slovensko, bývalá Jugoslávie), na severním Kavkazu, v části Spojených států a Kanady, dále v Africe a na ostrovech Pacifiku. Stálezelený, šplhavý nebo plazivý keř s výhonky dlouhými až 5 m, které při vhodné opoře mohou vyrůst do výše 10 i 20 m, nebo se rozrůstají plazivě a k zemi přiléhají. Na pevných, houževnatých, nelámavých, zelených výhoncích (stoncích) rostliny vyrůstají tenké adventivní kořínky dlouhé až 5 mm; části stonků s květy tyto kořínky nemají. Při růstu u vertikální podpory se jí rostlina kořínky přichycuje, stonky přirůstají a směrem vzhůru se prodlužuji. Nemají-li vhodnou podporu vytváří keř, případně roste plazivě po terénu a adventivními kořínky koření. Přízemní rostliny bývají husté, málo osvětlené a jen výjimečně kvetou, také u pnoucích exemplářů pokvetou jen slunci vystavené starší rostliny. Výhonky jsou jemně bradavčité, zelenohnědé až hnědé, hustě porostlé vstřícně vyrůstajícími, tmavě zelenými listy s řapíky do 1 cm dlouhými. Čepele listů bývají obvejčité, vejčité, eliptické či kopinaté, dlouhé 3 až 6 cm, široké 1 až 3 cm, na bázi klínovité nebo uťaté, na konci tupé až špičaté, po obvodě jemně pilovité a někdy vlnité. Na rubu listů bývají výrazněji vyniklé čtyři až šest párů bělavých či stříbřitých žilek zpeřené žilnatiny. Listy jsou velice variabilní i barvou, která může být tmavě zelená, zeleno bílá, zeleno žlutá a některé odrůdy mívají spodní stranu purpurovou.